Toužíš po tom zalíbit se někomu jinému?
Děláš věci kvůli sobě nebo kvůli tomu, aby tě někdo jiný pochválil?
Většina lidí nedělá věci pro sebe, pro svůj dobrý pocit, ale proto, aby někdo jiný ocenil jejich práci. Aby někdo jiný řekl: „ty jsi skvělá!“ „Ty jsi skvělý!“ Většina lidí čeká a doufá, že lásku, pocit přijetí, ocenění, jim někdo dá.
Začíná to, jak jinak než v našem dětství. Děti se velmi brzo naučí, že lásku svých rodičů si musí zasloužit. Málokteří rodiče dokážou přijmout své děti takové, jaké jsou. Většinou se rodiče snaží své děti předělat k obrazu svému. Děti pak dělají spoustu věcí, které ani dělat nechtějí, jen aby si vyškemrali trochu přízně svých rodičů. Nejhorší formulka, kterou rodiče jako ocenění svých dětí používají, je podle mě: „No vidíš, jaká jsi hodná holčička (chlapeček).“ Potom chodí po ulici spousta hodných dospělých chlapečků a holčiček, kteří nechápou, jak to, že je soused pomlouvá, že je jejich šéf nikdy neocení, že je nikdo nemá rád. Vždyť oni jsou tak hodní! Ano, jsou hodní, ale většinou neschopní říct svůj vlastní názor, udělat něco, co by potěšilo jenom a jenom je. Takže jsou hodní a přitom nespokojení.
Potom se k tomu přidá touha po pochvale nejen od rodičů ale i od učitelů, kamarádů a kamarádek. A nakonec se můžeme zbláznit z toho, abychom se zalíbili svému vyvolenému, či vyvolené.
Pamatujete si ještě na chvíle zamilovanosti? Co všechno jsou lidi schopni udělat, aby je objekt jejich touhy viděl takové, jaké je vidět chce. V zamilovanosti úplně zapomeneme na sebe a děláme věci kvůli svému idolu. Strojíme se, smějeme se, chodíme tam, kam bychom jinak vůbec nešli, děláme věci, které bychom za normálních okolností vůbec nedělali. Zkrátka chceme se líbit. Potom nám spadnou růžové brýle. Někomu dříve, někomu později. A nastává čas běžného života, kdy se z většiny idolů, princů a princezen, z těch jediných a jedinečných, stávají zase normální lidi se svými přednostmi a chybami.
Takže se znovu ptám: „Ještě toužíte po tom zalíbit se někomu jinému?“
Staré přísloví říká: „Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.“ A tak to skutečně je.
Nikdo se nelíbí úplně všem lidem na celém světě, proč si myslíte, že vy byste měli?!
Koníčkem lidí je si povídat a nejraději si povídají o někom jiném. Vezměte to jako fakt. Povídat si o vás lidi budou! Někomu se líbíte, jinému ne.
To není důležité. Důležité je, jestli se to, jak žijete, to co děláte, líbí vám. Jestli vy víte, co vám dělá radost, co vás potěší. A jestli to ještě nevíte, tak začněte hledat. Obraťte směr od – toužím se zalíbit ostatním k – chci aby mi bylo dobře, chci se líbit sobě. Přestanete plýtvat svou energií na něco, co nemůžete změnit, ale konečně dáte energii tam, kde má být. Sami sobě.
Jana Mňuková